Rozmary počasí

Rozmary počasí v 18. a 19. století

Čerpáno z Pamětní knihy Jiřího Vrbase, kterou založil a do roku 1806 psal Tomáš Juren.

1772 – následoval (v důsledku velké neúrody předchozího roku) velmi veliký hlad a drahota, takže lidé hlaviny, záboje, oděry, otruby, řepu a trávu jedli a z toho velice mřeli

1783 – od Jána (24.6.) až skoro do žní každého den i noci takové husté mlhy po našich krajinách stály, že se ven na malý kus světla žádný podívati nemohl, též i slunce a měsíc se proměňovaly, slunce krvavé tak jako krev každého dne vycházelo a zacházelo a měsíc jako pytel černý býval

1785 – byla velmi veliká zima, tak že, když první sníh okolo vánoc se nametl, všechen až do 18. dubna ležel, až teprve před sv. Jiřím ten týden tát počal a po místech až do června měsíce trval

1787 – dopustil Pán Bůh, že po krajích pro množství sněhu vyhynuly žita, neb je hospodářové zaorat museli

1794 – nebyla žádná zima, též toho roku malé dítky velice mřely

1805 – co se týče zimy, ta byla ale dokonalá. Jak první sníh na Vše Svaté napadl, tak všechen ostával, cesty byly dokonaly. Ještě měsíce března sníh netál. Lidé se na žita chyby obávali. Měsíce dubna byla pořád ještě zima, sněhu mnoho a draho stejný trvalo. Čekal každý jak budou žita vytávat, ale oni tůze smutně. Okolo sv. Filipa a Jakuba teprve sníh slézal, místem se něco žita vidělo a někde nic. Však ale na to trefily větry mrazivy, žito se ztrácelo. Měsíce máje následovaly velké deště, pro něž jsme ani set nemohli a co se selo všechno bylo nanicovaty. Měsíce června dne 2. byly Svatodušní svátky a tu teprve začínaly třešně kvést, višně, hrušky kvetly skoro 13. června, nebo byly velké studena až do půl toho měsíce. O sv. Jakubu (25.7.) ještě ani u Brna nežali. My u nás ten čas teprv jsme seno klidili, ostatní obilí jest v tom stavu jako někdy o sv. Janu Křtiteli bývá. Jarní setí to velmi těžko jsme sklidili, tůze pozdě zemský jablka se vybírat mohly. Ten tejden před Havlem 11. října sněhu na 2 coule napadlo, ten trval 2 dny a od toho dne byl vybraný den, aby se sníh nemetl. Ovsů ještě mnoho stálo a byly jako chvoje zelený. Někteří měli pšenice a jařiny žít, leny tam byly na řad všechny a to jsme všechno jako hnůj mokrý klidili. Sotva byl den, aby se sníh nemetl, nebo nepršelo. Přede Všema Svatýma ten týden byly silné mrazy, ani se podmítat nemohlo a měli jsme na řad všechno orat. Dne 1. listopadu na Vše Svatý jsem šel z Bystřice z kostela, uši div mě neumrzly, jaká byla prášenice a u Ždánic měli ovesné štuse na polech a ještě někteří oves sect i len trhat. Od takového sklízení zachovej nás Pán Bůh.

1812 – toho roku následují velké nouze předně o píce pro dobytek. Dosti na dobrých gruntech hospodáři slámu kupovat museli a kdo jí měl nevěděl co za ni žádat. Tak i za 45 kr. votýpka dosti špatné slámy byla na dobrých penězích a jiné všechno drahé. Potom ta nouze o chlebíček nastala, nebo bylo obilí drahé, žito za 10 až 12 zl., pšenice za 14 zl. i více dobrých peněz. A o peníze těžko jest, nebo hrozné daně dávat musíme, vojenskej lid cokoli potřebuje, všechno lid obecný dávat musí, co armáda potřebuje od nás, jen peníze a zač utržit není.

1861 – z jara velmi studeno, muselo se set v kožichu a rukavicích. Začalo se brzo a dlouho se nezaselo. Po sv. Jiří (24.4.) ten den přišla velká zima, mrzlo a metlo se 12 dní až do Božího Vstoupení to trvalo. Dne 18. máje mrzlo a shánělo se hůře ještě než v zimě. Místama jabka v zemi zamrzly.